Jan z Husince na Prachaticku šel studovat do Prahy na univerzitu z několika dobrých důvodů – aby měl dobré bydlo, krásné roucho a byl lidem vzácen. Vedl bujarý studentský život, chodil do hospody, hrál šachy, až nejednou, jak sám napsal, sebe i jiné tou hrou k hněvu vydráždil. Jenže pak to přišlo. Divoký Jeroným přivezl z Anglie do Prahy spisy tamního učence Viklefa. No to bylo pozdvižení. Prý by lidé měli žít podle Bible. To přece všichni vědí, ale také všichni nežijí. Všichni jsou křesťany, ale Bible je jen pro ozdobu, ne pro život. Viklef, Viklef, ty nejednomu hlavu zvikleš, poznamenal si Hus na okraj jedné z jeho knih. Stal se knězem a začal kázat nejprve v kostele svatého Michaela a pak v Betlémské kapli.
Do Betlémské kaple chodily tisíce lidí. Vešlo se jich tam na tři tisíce a Praha tehdy měla asi 40 000 obyvatel. Všichni se začali bavit o tom, co Hus hlásal. Že má člověk velkou hodnotu, proto má žít čistě. Má si sám sebe vážit a nepošpinit se hříchem. Máme prý milovat pravdu, protože nás může osvobodit. Od viny, od strachu, od starostí, od představ druhých lidí… A že prý pravda vítězí – ač na čas poražena bývá. Mocná je až navěky. Heslo „Pravda vítězí“ si dal náš první prezident T. G. Masaryk na prezidentskou vlajku. Tou pravdou Hus myslel jednu osobu – Ježíše Krista. Husovi nešlo o prosazení svého názoru, ale opravdu o Pravdu s velkým P. Máme žít v pravdě – upřímnosti a opravdovosti, nejen pravdu myslet nebo o ní mluvit.
Situace v Praze se vyhrotila roku 1412, kdy do Prahy přišel papežský legát (vyslanec) s prodejem plnomocných odpustků. Ty znamenaly, že si lidé mohli koupit odpuštění hříchů minulých, současných i budoucích, a tudíž i život věčný. Jenže v Praze narazil. Hus se proti prodeji odpustků ostře postavil, protože byl přesvědčen, že odpuštění se nedá koupit za peníze. Jedině opravdové pokání, při které nastane skutečná vnitřní proměna člověka a pevné rozhodnutí, že už více nechci hřešit může očistit od viny. Upřímná víra v Ježíše Krista přináší lidem záchranu, ne peníze či svátosti.
Že by kněží měli žít podle Bible a příkladu Ježíše Krista? To se kněžím moc nechtělo, protože on žil v chudobě a oni měli rádi přepych, bohatství, moc a slávu. Tak ho potřebovali umlčet. Jenže to moc nešlo, on pořád mluvil. Ani klatba na něj nezabrala. Tak do ohně s ním, s tím zapáleným kazatelem. Pozvali ho na koncil do Kostnice (Německo). Tam se sešla smetánka celého tehdejšího křesťanského světa – učenci, kardinálové, biskupové, knížata i sám císař pán. A také různí kejklíři, šašci a kurvy zjevné. Aby se páni po večerech nenudili.
Hus tam přišel obhájit své učení. Ale moc prostoru na obhajobu mu nedali. Buď odvoláš, nebo půjdeš až na hranici. Hranici ohně, samozřejmě. Hus však nemohl odvolat to, čemu věřil a o čem byl přesvědčen, že je správné. Tím by přece zapřel pravdu, Boha i sebe. Také nemohl odvolat ty věci, které byly mylně vykládané a on je tak nezamýšlel. Tím by se přiznal ke kacířství a on žádné neměl. Tak se nedomluvili. Byl odsouzen, odsvěcen a upálen. Stalo se to 6. července 1415. Dnes máme ten den svátek a nemusíme chodit do práce. Ale pravda se upálit nedá, takže Husovy myšlenky přežily dodnes a stále inspirují k odvážnému hledání a následování pravdy.
Časová osa:
Kolem roku 1370 narozen v Husinci u Prachatic
Kolem roku 1386 odešel na studia do Prahy na univerzitu
1396 mistr svobodných umění
1398 člen akademické obce, přednáší na univerzitě a vede disputace
1400 vysvěcen na kněze a káže v kostele sv. Michaela na Starém Městě pražském
1402 ustanoven za správce a kazatele v Betlémské kapli
18. 1. 1409 vydal král Václav IV. Dekret kutnohorský, kterým změnil poměr hlasů na univerzitě ve prospěch Čechů 3:1
1409 rektorem univerzity
1410 arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka nechal spálit knihy anglického učence Viklefa a vydal klatbu na Jana Husa
1411 vydána na Husa papežská klatba
1412 ztížená klatba a interdikt, odpustkové bouře, Hus opouští Prahu
1412-1414 Hus se ukrývá na Kozím hrádku, v Sezimově Ústí a hradě Krakovci, kde píše knihy a káže prostým lidem na vesnicích
11. 10. 1414 odchází na koncil do Kostnice
28. 11. 1414 v Kostnici zatčen a uvězněn
6. 7. 1415 Jan Hus odsouzen, odsvěcen a upálen
Citáty:
Skutečně téměř celý svět se zde mýlí, když si váží více toho, kdo je bohatý, než toho, kdo je pokorný a chudý. Bůh tak nejedná, on nedělá rozdílu mezi lidmi, že by si více vážil toho, kdo má bohatství, postavení nebo tělesnou krásu, než toho, kdo je chudý, nemá významné společenské postavení a je chudě oblečený. Postilla, čtení 54
Slyš, dcerko, a viz, nakloň své ucho, a važ si důstojnosti své duše … tvá duše je vzácnější pro Boha než nebe a země ... Proto si jí má člověk vážit, protože duše je chrám Boží a Duch Boží v něm přebývá. Dcerka, kapitola 7
To slyš, dcerko, a hleď si důstojnosti své duše a neboj se utrpení. Hle, Spasitel pro tebe plakal; plač i ty sama pro sebe. On se potil krvavým potem pro tebe a prolil svou krev, na to ráda s vděčností pamatuj. On pro tebe umřel, umři i ty hříchu pro něho a pro sebe. Zdali je malá důstojnost lidské duše, že se pro ni a její spásu Bůh stal člověkem, aby se člověk mohl nějak stát Bohem? Věčný Bůh se rozhodl stát se bídným v těle, aby člověk mohl být slavným. Nesmrtelný Bůh chtěl zemřít, aby smrtelný člověk mohl věčně žít. To slyš, dcerko, a važ si důstojnosti své duše a udržuj ji v čistotě. Dcerka, kapitola 7
Člověk byl zrozen jako obraz Boží trojice, a to vzhledem k rozumu, paměti a vůli, které sice nemůže ztratit, ale může je pokazit hříchem ... Člověk však nenese plnou podobu Boží, dokud tento obraz – svou duši – nevyzdobí ctnostmi ... Podobu Boží může sice člověk ztratit, nikoli však obraz, protože zůstává člověkem ... Každý dobrý člověk je podobou Boží trojice, dokonce je Kristovým druhem na základě přijatého lidství. „Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi.“ (1J 3,1) Jsme navíc i přáteli samotného Pána Ježíše Krista. Kázání 7. června 1411
Skutečně je velká odměna pro živou víru: totiž moc být Božím synem. Tato moc je lepší a vznešenější než moc a postavení papeže nebo krále celého světa. Protože k čemu by bylo královské nebo papežské postavení nebo vláda nad celým světem, kdybys nakonec neměl tu moc, kterou by ses stal Božím synem, vyvoleným k věčnému životu? Proto, věrný křesťánku Boží, nejvíce stůj o tu moc, jíž bys nakonec byl Božím synem, a neusiluj mnoho o další moci. Protože bys o ně usiloval tak jako lidé tohoto světa: jeden stojí o to, aby byl mocným biskupem a měl mnoho majetku, jiný chce být králem, další pánem nad druhými; jeden mnohoobročníkem, druhý krásným a další silným, a málo jich, bohužel, stojí o to být Božím synem. Výklad víry, kapitola 8
A protože skutečná láska začíná u sebe samého, je třeba, aby se člověk nejprve smiloval nad sebou samým, dříve než se smiluje nad druhým… I kdyby byl někdo hrozně ošklivý a plný vředů, přece se Bohu líbí více než ten, kdo je sice tělesně krásný, ale žije ve smrtelném hříchu. Kázání 5. července 1411
Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky. List pražské univerzitě z Kostnice, 27. 6. 1415
Z tohoto závěru především vyplývá, že cokoli Ježíš Kristus prohlásil za pravdu, to bylo, je a bude pravda. O postačitelnosti Kristova zákona, 1414
Kristus sám je tou pravdou, a proto zapírání pravdy je zapíráním Krista. Ten, kdo se toho dopouští, je v každém případě zrádcem pravdy. Jan Zlatoústý o tom napsal, že zrádcem pravdy je každý, kdo zná pravdu, ale neodvažuje se ji říci. Kdo zná pravdu a statečně ji obhajuje, ten je skutečným Kristovým přítelem a všechnu potupu, která přichází kvůli Kristu, bere na sebe. Kázání 12. listopadu 1410
Těmto kněžím se stalo totéž jako židovským kněžím a biskupům, kteří přišli o to, co chtěli uchránit, a spadli do toho, čeho se chtěli vyvarovat. Myslí si, že naplno porazí pravdu, která však vítězí navěky; myslí si, že pravdu zatlačí, ale ona má tu zvláštní vlastnost, že čím více ji kdo chce zastínit, tím více září, a čím více ji k zemi tlačí – až někdy padne –, nakonec o to více povstane. Biskupové, kněží, mistři, zákoníci, Herodes i Pilát, obyvatelé Jeruzaléma a celé město odsoudili pravdu a usmrtili a do hrobu ji položili, ale ona pak vstala, všechny přemohla, a za jednoho kazatele, totiž za sebe, dala jim jich dvanáct a ještě víc. A ta samá pravda za jednu nestatečnou hus dala Praze mnoho orlů a sokolů, kteří mají dobrý zrak, z milosti létají vysoko a dobře králi i Pánu Ježíši ptáky loví, a on je posiluje jako všechny své věrné následovníky, kterým říká: „Jsem s vámi až do konce světa.“ (Mt 28,20) List Pražanům roku 1412
Apoštolové neučili nic jiného, než co učil Kristus a co jim přikázal, aby učili. Také všichni křesťané mají věřit tomu, o čem Bůh přikázal, aby se tomu věřilo, ačkoli ne každý zná a ví, čemu se má věřit, ale každý má být připraven rád přijmout pravdu, která mu bude ukázaná z Písma svatého, a pokud do té doby zastával něco proti Písmu, má se toho hned vzdát, jakmile pozná pravdu. Neboť se sluší, aby žádný člověk nic slepě nezastával, a když pozná Boží pravdu, aby se jí až do smrti držel; neboť pravda nakonec vysvobodí, jak řekl Pán Ježíš: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (J 8,31–32) Výklad víry, kapitola 5.
Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a nakonec od věčné smrti, kterou je věčné odloučení od Boží lásky a od každé šťastné radosti, jíž dosáhne každý, kdo věří v Boha a v Ježíše Krista, který je pravý Bůh a pravý člověk. Výklad víry, kapitola 5.
Proto se, milí Čechové, držte pravdy a evangelia Pána Krista a pravda vás vysvobodí; pravda, jež je Ježíš, Pán požehnaný navěky. List pánům Janu z Chlumu a Václavu z Dubé kolem 20. června 1415
Za prvé je zjevné, že ten, kdo smrtelně hřeší, nemůže se ani maličko líbit Bohu, vlastně vůbec, protože se poddal pod jho hříchu, a tím i pod jho ďábla, jak říká Kristus: „Každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“ (J 8,34) Apoštol Petr píše: „Vždyť čemu člověk podlehne, tím je zotročen.“ (2P 2,19) Kázání 25. ledna 1411
Naléhavě vás celým srdcem prosím, nejmilejší, abyste byli skrze Ježíše Krista svobodní ode všech hříchů a vítězili nad tělem, světem a ďáblem, pohrdajíce marnostmi tohoto světa, abyste tak skrze milost Ježíše Krista všechno ochotně snášeli pro spásu a v těžkostech mohli vytrvat až do konce. List Pražanům z roku 1413
Na čem máme podle apoštola Pavla stavět? Na základu nejčistší víry. Věřit znamená souhlasit s pravdou, kterou nevidíme, a nevšímat si zastrašování nepřátel. Znamená to věřit, že se Kristus narodil, že vstal z mrtvých, věřit v blaženost, v život věčný a v další články víry (tj. věci), které nevidím. Víra neznamená věřit tomu, co jsem viděl, jako když například vidím tebe nebo něco jiného, neboť na tom nemám žádnou zásluhu. Na tom můžeme vidět, jak máme věřit a jak založit svou víru na Bohu Otci, Synu a Duchu svatém. V nic jiného nevěřme, ani v blahoslavenou Pannu, ani v papeže, neboť nikoho z nich nemáme milovat nad Krista. Kázání 19. prosince 1410
Neboť jsem u vás pracoval skrze kázání Božího slova – Bůh je mi svědkem – více než dvanáct let, a při tom mi bylo největším potěšením vidět vaši usilovnou píli v poslouchání Božího slova a upřímné a opravdové pokání mnohých. A proto, nejmilejší, snažte se udržet si pravdou víru, jistou naději, stůjte pevně v lásce k Božímu slovu a lpěte na něm s největší touhou… List Pražanům z roku 1413
Každý má věřit v Ježíše Krista a milovat ho nade vše jako Boha. Výklad víry, kapitola 10
Založme tedy svou víru, naději a lásku na Pánu Ježíši Kristu a milujme ho nade vše. Kázání 19. prosince 1410