Velkomoravská říše byla rostoucí říší uprostřed Evropy. Její kníže Rastislav pozval byzantské učence Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, aby sem přinesli křesťanskou víru. Ti přišli roku 863. Kromě víry prý přinesli na Moravu novou plodinu – okurky. Ty zdejší lidé neznali.
Slované tehdy byli barbarským národem, který neměl žádné právo, žádné školy, téměř žádnou kulturu; život byl primitivní a životní úroveň nízká. Slovanské písmo neexistovalo. Proto Konstantin vytvořil zcela nové krásné písmo a nazval ho hlaholice. (Z tohoto písma se vyvinula cyrilice, která se potom stala základem azbuky, písma, které se dnes používá v celém Rusku, Bulharsku, na Ukrajině a jinde.) Jiná písma jako řečtina či latina vznikala a utvářela se celá staletí, hlaholici Konstantin sestavil během několika týdnů. Přeložil do něj část Bible – evangelia.
Vraťme se nyní na začátek našeho příběhu. Konstantin a Metoděj byli bratři. Jejich maminka byla Slovanka, takže od ní slovanský jazyk dobře znali. Oba byli v životě velice úspěšní – starší Metoděj se stal právníkem a politikem, vojensky spravoval jednu provincii, kde jako místodržící zastupoval vládu byzantského císaře. Mladší Konstantin byl učenec – jeden z nejlepších učenců tehdejšího světa. Učil na vyhlášené universitě v Konstantinopoli – Cařihradě (dnešní Istanbul), císař ho posílal do světa na nejtěžší učené debaty a politická jednání.
Například byl se svým bratrem vyslán k Chazarům. To byl kmen, který sídlil mezi Krymem a Kaspickým mořem, řídil se židovskými zvyky, ale křesťanství nechtěli uznat. Zároveň uvažovali, že by přijali islám. Hledali, kde je pravda. Konstantin s nimi několik týdnů diskutoval a řídil se zásadou, že je chce v diskusích porazit, nikoli urazit. Nakonec uznali, že má pravdu, a mnozí z nich křesťanskou víru přijali a nechali se pokřtít. Nakonec jim chazarský chán moc děkoval, chtěl jim dát peníze, ale oni je odmítli. Místo peněz si vyžádali 200 řeckých zajatců, které chán držel ve vězení.
Když šli zpátky přes oblast, kde nebyla pitná voda, jen žlutá hořká voda, které se nedala pít, celá výprava zmírala žízní a Konstantin tam málem zemřel. Celý život byl fyzicky slabý a sužovaný nemocemi (zejména tuberkulózou). Řekl Metodějovi, aby ho tam nechali umřít. Ve víře v Boha řekl bratrovi: „Dej mi napít té hořké vody. Bůh, který proměnil hořkou vodu pro Izraelce, může tak učinit i pro nás.“ A skutečně – voda se změnila a dala se pít.
Jenže potom byli oba znechuceni politickými boji, stálými válkami a pokrytectvím. Chtěli naplnit svůj život lepším obsahem, dát mu vyšší poslání. A tak odešli do kláštera. Odtud je povolal císař Michael III. s tím, že je chce vyslat do jakési neznámé rostoucí říše s názvem Velkomoravská. Nic moc o ní nevěděli. Jen to, že to jsou pohané a prý se začínají obracet ke křesťanství. Ale nemají písmo. A císař je tam chce vyslat na žádost velkomoravského knížete Rastislava, aby tam šířili křesťanskou víru, tedy poselství o Boží lásce a věčném životě.
Ano, mělo to politické důvody. Rastislav potřeboval nezávislost na Francké říši a k té byla nezbytná i církevní samostatnost. Aby jí dosáhl, musel mít na Velké Moravě autonomní diecézi, která nebude spadat pod autoritu franckých biskupů. Proto požádal nejprve papeže, aby mu poslal biskupy, kteří by mohli světit kněze. Když mu papež v této žádosti nevyhověl, obrátil se na východ do Byzance. Císař Michael III. naopak viděl v rostoucí silné říši klíčového spojence, protože mu mohla pomoci v boji proti Bulharům, kteří ohrožovali Byzanc od severu. Tím, že získá Velkou Moravu na svoji stranu, bude držet Bulhary na uzdě ze dvou stran.
Konstantin a Metoděj s touto výpravou souhlasili, cítili, že to je jejich hlavní životní poslání. Konstantin se hned dal do práce – během několika týdnů sestavil zcela nové písmo. Sám to považoval za zázrak – vždyť například řečtina se jako písmo formovala staletí a on toto písmo dostal jako zjevení od Boha. A ještě dříve, než se vydali na cestu, přeložil a zapsal v tomto novém písmu část Bible – evangelia. Toto písmo foneticky zcela odpovídalo mluvené staroslověnštině, takže se četlo tak, jak bylo napsáno. Hlaholice zachytila zvukové odstíny slovanské řeči s takovou přesností, že to dodnes naplňuje jazykovědce obdivem.
Když bratři přišli na Velkou Moravu, hned se pustili do práce. Založili školu, kde se 200 mladých mužů učilo číst a psát v tomto novém písmě, aby se mohli stát kněžími. To tedy byly počátky naší vzdělanosti. Konstantin a Metoděj se dobře věnovali své práci. Konstantin učil ve škole a Metoděj pracoval na úpravě zákoníků pro Moravany. Byl to Staroslověnský penitenciál, který Metoděj upravil, aby vyhovoval poměrům na Velké Moravě. Dále to byl byzantský občanský zákoník s názvem Ekloga, který rovněž Metoděj upravil a hrdelní tresty či usekávání končetin zmírnil na tresty církevní. Například v případě úmyslného žhářství: „Kdo z nějakého nepřátelství, nebo pro loupež majetku zapaluje ohněm obytná stavení, je-li to ve městě, ať ho upálí ohněm, je-li to ve vsi, ať ho mečem popraví. Ale podle církevního práva ať je dán na pokání na 12 let, protože je to nepřítel.“ Nebo v případě úmyslného potratu: „Zbaví-li se některá žena dítěte potratem, ať se tři roky kaje o chlebu a vodě.“
Bez svolení papeže také zavedli slovanskou bohoslužbu. To bylo něco jedinečného, co jen tak někde neměli. A také hodně odvážného. Hned byli obviněni a obžalováni z šíření hereze. Po celé západní Evropě se bohoslužby konaly v latině, čemuž ovšem obyčejní lidé nerozuměli. Tehdy jsme předběhli Němce, Francouze, Angličany a další národy. Slované žijící na Velké Moravě slyšeli Boží slovo obsažené v Bibli ve svém jazyce. Vůbec poprvé tehdy Slované slyšeli Boha promlouvat ve svém vlastním jazyce.
Oba bratři potřebovali vysvětit oněch 200 mužů za kněze, a protože to sami učinit nemohli, neboť neměli biskupské svěcení, vydali se s nimi do Cařihradu. Jenže tam nastal převrat a císař Michael III., který bratry na tuto cestu vyslal, byl zavražděn. Také patriarcha Fotios byl sesazen. Bratři dostali pozvání od papeže do Říma. Nabídku přijali a byli překvapeni, s jakou úctou se tam setkali: úspěšní šiřitelé křesťanství mezi Slovany! Papež jim slovanskou bohoslužbu nakonec schválil, což bylo něco nevídaného, protože za jediné bohoslužebné jazyky se tehdy považovaly jen tři jazyky: hebrejština, řečtina a latina. Stejně tak i to nové písmo jim posvětil, aby se v něm mohla předávat slova Boží.
Ano, křesťanství bylo na Velké Moravě už před příchodem těchto misionářů. Ale jak to vypadalo? Z Bavorska přišli misionáři, kázali cosi latinsky, nikdo tomu nerozuměl, a nutili lidi, aby se dali pokřtít. Když nechtěli, tak tasili meče. To se pak lidé obraceli! K tomu Frankové chtěli nad Velkomoravskou říší vládnout a stále s ní bojovali. Jen co Konstantin a Metoděj přišli na Moravu, už začala válka. Frankové vyhráli, Slovany si porobili a nařídili latinskou bohoslužbu. A nastal boj. Nejen fyzický, ale i duchovní. Slované se jen tak nechtěli podřídit. Také uměli bojovat. Nakonec Franky porazili, a tím získali klid pro rozvoj a územní rozmach říše. Ale to bylo až za Svatopluka, Rastislavova synovce. Ten byl Franky zajat, ale protože Slované bojovali svoji partyzánskou válku, nikdo je nemohl porazit. Ludvík Němec postavil do čela svých vojsk propuštěného Svatopluka, ten ovšem přešel ke svým Moravanům a celé francké armádě uštědřil zdrcující porážku. Ludvík se po dvou letech pokusil opět zaútočit, ale opět byl poražen. Nakonec Ludvík Němec a Svatopluk uzavřeli roku 874 Forchheimský mír, který uznával samostatnost Velké Moravy.
V tom čase byl ale Metoděj v žaláři. Když totiž Svatopluk, který nebyl žádným svatouškem, zradil svého strýce Rostislava a vydal ho Frankům, byl zajat i Metoděj. Frankové odsoudili Rostislava k trestu smrti, ten mu pak „zmírnili“ na doživotí, ale vypálili mu oči. Zemřel, nevíme kde. Stejně to Svatoplukovi nepomohlo – Frankové ho dostali. Metoděje – a to už byl arcibiskupem moravské diecéze – drželi Frankové v klášteře Ellwagen ve Švábsku dva a půl roku v díře, kde na něj pršelo, seděl tam v mraze a málem zemřel. Nakonec se sám papež začal zajímat o to, kam se „ztratil“ arcibiskup Metoděj, a když zjistil, že je držen v zajetí, rozzlobil se, odpovědné biskupy sesadil a zajistil Metodějovo propuštění.
Metoděj se vrátil na Moravu, ale klidu tam moc neměl. Stále ho někdo u papeže obviňoval z kacířství, že slovanská bohoslužba je nevídaná věc a měla by se zakázat. Přece se nemohou ti Slované tak vzdělávat, měli by příliš velké sebevědomí! A zvláště zlobil Wiching, pasovský biskup, který bažil po moci a k dosažení svého cíle se neostýchal použít jakékoli prostředky. A kníže Svatopluk mu věřil. Chtěl ho za nitranského biskupa. To mu papež schválil. Jenže Wiching nechtěl být pod mocí Metoděje, chtěl být prvním. Tak psal falešné dopisy jménem papežovým. Jednou, že prý papež Metoděje sesadil a jeho jmenoval arcibiskupem moravské církve. Pak že Metoděj je šiřitelem hereze. Metoděj už byl starý a na tento zákeřný boj neměl moc sil. Před svou smrtí jmenoval svého přítele a učedníka Gorazda za biskupa Moravské církve. Jenže to neměl schváleno od papeže, a tak Wiching jen čekal na vhodný okamžik a u nového papeže Štěpána V. si vyžádal potvrzení, že hlavou moravské církve má být on.
No, nakonec to nedopadlo nejlépe – hned po smrti Metoděje (Konstantin byl už po smrti 16 let) byla slovanská bohoslužba zakázána, všichni kněží krutě v mrazu násilím vyhnáni ze země a knihy napsané hlaholicí spáleny. Duchovní vládu v naší zemi převzali němečtí kněží. Bohoslužby byly v latině, takže se krásná zvěst stala lidem nesrozumitelnou. Čeho se tím však dosáhlo? Vyhnaní kněží odešli do Polska, Bulharska, Srbska, na Ukrajinu, do Ruska a dalších zemí, kde slovanské písmo, křesťanskou víru, vzdělanost, kulturu a bohoslužbu o to více rozšířili. To dobré, co zde bylo zasazeno, se rozrostlo po celé slovanské Evropě a dodnes to roste.
Přesto něco v této zemi zůstalo – víra v srdcích. Velkomoravská říše se sice kolem roku 900 rozpadla, ale křesťanství rostlo dál za Přemyslovců v Čechách. Ty se staly centrem politického i kulturního dění. Konstantin ve svém Proglasu, předzpěvu k překladu evangelií do staroslověnštiny, vyzval Slovany, aby svým rozumem slyšeli slovo Boží: „Vy všichni, kdo svých duší krásu vidíte a milujete, rádi byste temnotu hříchů zapudili a hniloby světa se zbavili, rajský život nalezli a unikli ohni horoucímu: Slyšte nyní svým rozumem, slyšte všichni lidé slovanští, slyšte slovo, slovo, které od Boha přišlo.“ Zdá se, že Slované tehdy slyšeli a poslechli.
Časová osa:
835–845 Metoděj archontem (místodržícím), pak odešel do kláštera na Olympu.
850 Konstantin, jeden z nejlepších učenců v Byzanci, profesorem filosofie na universitě v Konstantinopoli.
860 Oba bratři byli císařem vysláni k Chazarům.
863 Příchod bratrů na Velkou Moravu, kde káží, učí a vytvářejí zákony.
868 Odešli s 200 muži do Říma, kde byli tito mužové vysvěceni. Papež Hadrián II. jim vyhověl ve všech třech žádostech – schválil slovanskou bohoslužbu, schválil hlaholici jako svátostné písmo, do kterého se smí překládat posvátné texty, a vysvětil Metoděje za biskupa.
869 Konstantin umírá v klášteře v Římě, 50 dní před svou smrtí přijal jméno Cyril. Metoděj se vrací na Moravu, je však roku 870 zajat franckými biskupy a držen v zajetí dva a půl roku.
870 Svatopluk zradí svého strýce Rastislava a vydá ho Frankům. Ti mu vypíchnou oči a odsoudí na doživotí. Frankové přesto zajímají i Svatopluka.
873 Na zásah papeže je Metoděj propuštěn a vrací se ke svým Moravanům. Působí na Veligradu, mocné nedobytné pevnosti.
880 Svatopluk chtěl za nitranského biskupa německého Wichinga.
882 Křest českého knížete Bořivoje a jeho ženy Ludmily na Moravě z rukou Metoděje.
884 Metoděj dokončuje překlad celého Písma z původních jazyků.
885 Metoděj umírá a Wiching intrikami přebírá moc a vyhání všechny kněze, kteří slouží slovanskou bohoslužbu.
PROGLAS
PŘEDZPĚV JSEM SVATÉHO EVANGELIA
Jak proroci již dříve předpověděli,
Kristus přichází shromáždit národy,
neboť je světlem tohoto celého světa.
To se stalo v tomto sedmém věku.
Neb oni řekli: Slepí prohlédnou,
hluší uslyší slovo Písma.
Je tedy třeba poznat Boha.
Proto slyšte, Slované, toto:
Dar ten je věru od Boha daný,
dar Boží je to údělu na pravici,
dar duším nikdy se nekazící,
těm duším, které jej přijmou.
Matouš, Marek, Lukáš a Jan
učí všechen lid a praví:
Vy všichni, kdož svých duší krásu
vidíte a milujete a rádi byste
temnotu hříchů zapudili
a hniloby tohoto světa se zbavili
a rajský život nalezli
a unikli ohni horoucímu,
slyšte nyní svým rozumem,
slyšte všichni lidé slovanští,
slyšte Slovo, od Boha přišlo,
slovo, jež krmí lidské duše,
slovo, jež sílí srdce i rozum,
slovo to, jež vede k poznání Boha.
Jako bez světla radost mít nebude
oko patřící na všechno stvoření Boží,
neb vše ani není krásné ani viditelné,
tak i každá duše bez knih,
neznající zákona Božího,
zákona Písem duchovního,
zákona zjevujícího ráj Boží.
Neb který sluch rachot hromu
neslyšící může se bát Boha?
Též chřípě, nečichají-li vůně,
kterak pochopí zázrak Boží?
Vždyť ústa, jež necítí sladkost,
činí, že člověk je jak kámen.
Víc však ještě duše knih zbavená
zdá se být v člověku mrtvá.
To vše nám, bratři tane na mysli,
i povíme vám vhodnou radu,
jež všechny lidi odpoutá
od zvířeckého života a chtíče:
abyste pro nerozum své mysli,
posloucháte-li slovo v cizím jazyku,
neslyšeli je jako hlas zvonce měděného.
Neb svatý Pavel učil a řekl toto:
Když konám svou modlitbu před Bohem,
chci raději pět slov říci
a svým rozumem je vyložit,
aby i všichni bratři rozuměli,
než deset tisíc slov nesrozumitelných.
Který pak člověk to nechápe?
Kdo nepoužije moudrého podobenství,
jež nám dává správný výklad?
Vždyť jako tělu hrozí zkáza,
celé je hubí a víc, než hnis jitří,
nemá-li náležitého pokrmu
tak každá duše upadá
a živoří, nemajíc v sobě života Božího,
když slova Božího neslyší.
Ještě jiné velmi moudré podobenství
povězme: Lidé, kteří se milujete
a chcete růsti Božím růstem,
kdo z vás neví, že tato víra pravá,
jako símě padající na pole,
tak i ona v srdcích lidských
má zapotřebí deště Božích písem,
aby vzrostla hojněji úroda Boží?
Kdo může uvést všechny příklady
usvědčující národy bez knih,
které nemluví hlasem srozumitelným?
Ani kdybys uměl všechny řeči,
nedovedl bys vylíčit jejich bezmoc.
Než i já chci připojit své podobenství
a mnoho smyslu podat v málo slovech.
Nahé jsou všechny národy bez knih
a nemohou zápolit beze zbraně
s protivníkem našich duší,
uchystané za kořist věčných muk.
Nuže národové, kteří nemáte rádi nepřítele
a jste odhodláni mocně s ním zápolit,
otevřte dokořán dveře rozumu,
když jste přijali nyní zbraň tvrdou,
kterou kovají knihy Páně
hlavu ďáblovu mocně potírající.
Neboť kdo přijmou knihy ty –
Moudrost Kristus v nich mluví
a duše vaše posiluje –
Apoštoly pak se všemi Proroky,
ti kdo jejich slova zvěstují,
schopni budou zabít nepřítele,
vítězství dobré Bohu přinesou,
těla hnilobnému rozkladu uniknou,
těla, jehož život je jak ve snu,
nebudou padat, ale pevně stát,
neb se ukázali vůči Bohu chrabrými vojíny,
stanou na pravici Božího trůnu,
až přijde ohněm soudit národy,
a věčně radovat se budou s anděly,
ustavičně slavíce Boha milostivého,
písněmi ze svatých knih stále
opěvajíce Boha k lidem milosrdného.
Jemu náleží všeliká sláva,
čest a chvála, Božímu Synu vždycky
s Otcem i Duchem svatým
na věky věků od všeho tvorstva.
Amen.